DĚKUJI…
- prosince 2020
Po pěti týdnech covidového uzavření prodejen, mohu znovu otevřít. Těšila jsem se právě tak, jako když jdete na oblíbený film nebo divadelní představení. Těšila jsem se na lidi! A byla jsem šťastná, že začali znovu nakupovat knížky.
Jedna událost mne naprosto šokovala, už toho bylo asi příliš. Do krámečku přišel stálý zákazník. Jel popřát svému kolegovi ke stým narozeninám. I když v důchodovém věku, stále bystrý čtenář s velkým přehledem. Ti mne vždy znovu poučí a jsem těm jejich lekcím ráda. Posouvají mne dál.
Pán si nakoupil, a pak mi řekl: „Dlouho jsem přemýšlel, co s tím "babišovným" udělat. Vracet mu to nechci a nechat si to, také ne. Takže tady to máte!“ Položil na pult příspěvek na roušky, který dostali senioři. Dívala jsem se na tu obálku a nebyla jsem schopná slova, ani se na něho podívat. Nechtěla jsem, aby viděl slzy v mých očích. Jsou věci, které nedokážu hned vstřebat, a tak ten den se na mne zákazníci asi dívali s otázkou: „Co se jí stalo?“
Když jsem otevřela obálku, kde bylo šest tisíc, napsala jsem poděkování do Železnice. To jsem ještě netušila, že přijde nové uzavření knihkupectví na pět měsíců. Myslím si, že kdo neprožil, může jen těžko pochopit.
Děkujii každému z vás, kdo mi pomáháte zvládnout tu školu podnikání v této nelehké době. Stále se učím. Zvládám to postupně jen díky vám, kteří si přijdete pro knížku, čaj nebo dárkový balíček.
DĚKUJI…
Věřím, že bude líp, i když to snadné nebude.
Z DENÍKU KNIHKUPCE :-)
Nakupuji přes internet
- listopadu 2021
Do krámku přišla mladá paní, vysoká a elegantně ustrojená. Zeptala se mne: „Máte něco o Vánocích pro šestiletou holčičku ?“ Vytáhnu postupně několik knih. Zákaznice je překvapená: „Vy toho máte!“. Knihy pečlivě prohlíží a náhodně pročítá. Nakonec se rozhodne pro dvě a řekne mi: „Tyhle si vezmu a ostatní si nafotím. Víte, já si objednávám přes internet!“ Byla jsem natolik překvapená, že jsem se „jen“ dívala, anebo spíš „zírala“, jak si fotí další knihy. V duchu jsem přemýšlela o tom, zda stále ještě platí: „Náš zákazník, náš pán“. Kde jsou hranice respektu a úcty k práci druhého člověka?
Následně jsem šla sama nakupovat do jednoho velkého obchodu s potravinami a chtěla jsem si nafotit jeden výrobek. Za zády slyším prodavačku: „U nás se nesmí fotit!“ Víte, že jsem z toho měla radost! Také si dám na dveře upozornění, že v obchodě se nefotí a svůj čas budu věnovat lidem, kteří obchůdek chtějí, a proto si do něho přijdou nakoupit.
Děkuji vám, kteří si najdete čas a přijdete do krámku. Díky i vám, kteří si vyberete na internetových stránkách www.nase-knihkupectvi.cz a knížky si následně v knihkupectví vyzvednete. Děkuji, jsem tu díky vám!
DĚKUJI…
Po pěti týdnech covidového uzavření prodejen, mohu znovu otevřít. Těšila jsem se právě tak, jako když jdete na oblíbený film nebo divadelní představení. Těšila jsem se na lidi! A byla jsem šťastná, že začali znovu nakupovat knížky.
Jedna událost mne naprosto šokovala, už toho bylo asi příliš. Do krámečku přišel stálý zákazník. Jel popřát svému kolegovi ke stým narozeninám. I když v důchodovém věku, stále bystrý čtenář s velkým přehledem. Ti mne vždy znovu poučí a jsem těm jejich lekcím ráda. Posouvají mne dál.
Pán si nakoupil, a pak mi řekl: „Dlouho jsem přemýšlel, co s tím "babišovným" udělat. Vracet mu to nechci a nechat si to, také ne. Takže tady to máte!“ Položil na pult příspěvek na roušky, který dostali senioři. Dívala jsem se na tu obálku a nebyla jsem schopná slova, ani se na něho podívat. Nechtěla jsem, aby viděl slzy v mých očích. Jsou věci, které nedokážu hned vstřebat, a tak ten den se na mne zákazníci asi dívali s otázkou: „Co se jí stalo?“
Když jsem otevřela obálku, kde bylo šest tisíc, napsala jsem poděkování do Železnice. To jsem ještě netušila, že přijde nové uzavření knihkupectví na pět měsíců. Myslím si, že kdo neprožil, může jen těžko pochopit.
Děkujii každému z vás, kdo mi pomáháte zvládnout tu školu podnikání v této nelehké době. Stále se učím. Zvládám to postupně jen díky vám, kteří si přijdete pro knížku, čaj nebo dárkový balíček.
DĚKUJI…
Věřím, že bude líp, i když to snadné nebude.
Z DENÍKU KNIHKUPCE :-)
Nakupuji přes internet
Do krámku přišla mladá paní, vysoká a elegantně ustrojená. Zeptala se mne: „Máte něco o Vánocích pro šestiletou holčičku ?“ Vytáhnu postupně několik knih. Zákaznice je překvapená: „Vy toho máte!“. Knihy pečlivě prohlíží a náhodně pročítá. Nakonec se rozhodne pro dvě a řekne mi: „Tyhle si vezmu a ostatní si nafotím. Víte, já si objednávám přes internet!“ Byla jsem natolik překvapená, že jsem se „jen“ dívala, anebo spíš „zírala“, jak si fotí další knihy. V duchu jsem přemýšlela o tom, zda stále ještě platí: „Náš zákazník, náš pán“. Kde jsou hranice respektu a úcty k práci druhého člověka?
Následně jsem šla sama nakupovat do jednoho velkého obchodu s potravinami a chtěla jsem si nafotit jeden výrobek. Za zády slyším prodavačku: „U nás se nesmí fotit!“ Víte, že jsem z toho měla radost! Také si dám na dveře upozornění, že v obchodě se nefotí a svůj čas budu věnovat lidem, kteří obchůdek chtějí, a proto si do něho přijdou nakoupit.
Děkuji vám, kteří si najdete čas a přijdete do krámku. Díky i vám, kteří si vyberete na internetových stránkách www.nase-knihkupectvi.cz a knížky si následně v knihkupectví vyzvednete. Děkuji, jsem tu díky vám!