Josef Karel Šlejhar: ZÁTIŠÍ

Třetí svazek Díla J. K. Šlejhara zahrnuje dvě povídkové sbírky z konce 19. století, kterými se autor postupně odklání od naturalistických východisek své předchozí tvorby.

Soubor Zátiší (1898) obsahuje tři prózy, z nichž první, Lakomec, je koncipována jako alegorická moralita, odehrávající se za morové epidemie; hlavní postava, sobecký statkář, se tu marně snaží spasit svůj život před krutě řádící smrtelnou nemocí, vyobrazenou až jako jakési středověké panoptikální divadlo smrti. Zbývající dvě povídky, Jumr se vrátil a Pobuda, přinášejí tragické portréty svébytných venkovských postav, svým životem se výrazně vylučujících z vesnické pospolitosti. Zejména próza o Jumrovi, nočním hlídači v podhorské fabrice, je v autorově díle výjimečná propojením venkovského a dělnického prostředí.

Sbírka V zášeří krbu (1899) pak představuje výrazný přechod od realismu raných textů k symbolistně psychologickému zobrazení skutečnosti. Všechny tři povídky v ní obsažené se tematicky zaměřují na stinné stránky rodinného soužití. Úvodní rozsáhlá próza Z výletního setkání, inspirovaná vlastní autorovou zkušeností, líčí formou zpovědi zklamaného manžela útrapy, jež může přinášet nevydařený manželský svazek. Vrchol Šlejharovy tvorby tohoto období tvoří zbývající dvě povídky, Skvrna a V mhách březnové noci, v nichž je čtenáři umožněno vnořit se do vědomí člověka vnitřně se vyrovnávajícího s událostmi svého soukromého života.