Z počátků turistiky
Krkonoše, nejvyšší české hory, byly již od středověkuźemím, jež přitahovalo svou tajemností a také přírodním bohatstvím. Za tím podzemím přicházeli horní podnikatelé a s větším či menším úspěchem otevírali ložiska rud drahých i obecných kovů. Nedotčené lesní prostory využívali sklenářští mistři, jejichž sklárny se za "novým" lesem stěhovaly stále výše do hor. Zásoby dřeva ke svému provozu potřebovaly i četné železné hamry a v 2.polovině 16. století dřevaři z alpských zemí vytěžovali pro stříbrné doly v Kutné Hoře lesy východních Krkonoš. Ze své daleké domoviny přinesli do našich hor svůj způsob života založený na chovu dobytka a zpracování mléka a položili tak základ budnímu hospodářství. Krok za krokem postupovalo osidlování až k horní hranici lesa a na hřebeny. K využívání materiálních hodnot přírody se v 2. polovině 18. století připojilo objevování kulturních a duchovních statků, které v horské krajině nalézalo osvícenství a později romantismus. O sto let později byl již proud těch, kteří přicházeli do Krkonoš za krásami přírody a krajiny, tak silný, že se během několika desetiletí přeměnily staré osady budařů a sklenářů ve střediska cestovního ruchu a horské boudy v hostince, penziony a hotely. Po zavedení lyží se Krkonoše od počátku 20. století staly celoročně využívanou, nejdůležitější středoevropskou oblastí letní i zimní turistiky a sportu navštěvovanou z Čech a německa, zejména Slezska.
Jsou to právě pohlednic, které dokumentují v celé šíři ten převratný čas, který přinesl chudým horalům nečekané možnosti obživy a předznamenal do budoucna všechny problémy ochrany přírody a krajiny.
Výběr pohlednic pro kalendář pro rok 2027 vychází z nesmírného bohatství těchto obrazových dokumentů, jež více než 150 let zachycují proměny nejvyšších českých hor. ( z úvodu kalendáře)