Labyrint z ledu Triumf i tragédie polární výpravy A. W. Greelyho

Příběh americké polární expedice vedené poručíkem A. W. Greelym patří k nejdramatičtějším v historii dobývání severního pólu. V roce 1881 vyplula skupina pětadvaceti mužů na tuleňářském parníku Proteus do jedné z posledních oblastí, které dosud nebyly vyznačeny na mapách, na samý konec světa. Jejím posláním bylo zřídit nejseverněji položenou vědeckou stanici v Arktidě, která by zkoumala vše od drsného počasí až po zamrzlá moře, severní polární záři a magnetické pole. Dále měla pátrat po posádce ze ztracené lodi USS Jeannette. Hlavním cílem však bylo dosáhnout severního pólu nebo se alespoň dostat co nejdál na sever – tento rekord byl pro polárníky svatým grálem a už tři sta let ho drželi Britové.
Greely a jeho muži úspěšně vybudovali výzkumnou stanici Fort Conger v odlehlém zálivu severovýchodní části Kanady a dobyli vytoužené nejsevernější místo, kam dosud lidská noha nevkročila. Expedice přitom prošla obrovskými útrapami. V nehostinném ledovém labyrintu musela čelit napadení vlky, větrům o síle hurikánu, extrémnímu mrazu a stavům blížícím se šílenství v důsledku mnoha měsíců strávených v absolutní tmě. V létě 1882 Greely očekával příjezd lodi s posilou nových mužů a se zásobami. Ta však nepřiplula a stejně tomu bylo i následující rok. Žádné z lodí se nepodařilo překonat ledové bariéry. Greely vydal rozkaz k opuštění výzkumné stanice a přesunu ke skrýši potravin na mysu Sabine.
Ti, kdo zůstali v následujících měsících naživu, prošli peklem. Levy sugestivně líčí zvuk praskajícího ledu, mráz polární noci a napětí. Vnímáme strach trosečníků uvězněných na ledové kře, kterou kvílející vichr unáší neznámo kam. Slyšíme skřípění a dunění ledových mas v okolním moři. Jsme svědky mučivého hladovění a zoufalé snahy najít potravu.
Levy vypráví skutečný příběh statečnosti, ctižádosti a odhodlání přežít. Cituje z dobových deníků, dopisů a telegramů. Publikaci doprovázejí mapy a autentické snímky seržanta George Rice, fotografa expedice.